Když celá fakulta sbírá plzáky: Článek o výzkumu Michaely Liegertové vyšel v Universitas

Vědkyně z UJEP zkoumá, jak může slimáčí sliz pomoci v léčbě rakoviny – to je téma magazínu Universitas, které se věnuje výzkumu Přírodovědecké fakulty UJEP.

V rozhovoru s Mgr. Michaelou Liegertovou, Ph.D., se dozvíte, jak takový výzkum probíhá. Část článku si ale můžete přečíst i u nás.

Na tu myšlenku ji přivedla kolegyně.

„Rok co rok, od léta do podzimu jsem při společném dojíždění na fakultu poslouchala, jak likviduje slimáky, kteří ničí její pracně vypěstovanou úrodu,“ směje se Michaela Liegertová. Členka týmu z Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně, který se zabývá využitím exosomů (membránou obalených váčků velkých pouze pár desítek nanometrů) jako nosičů pro léčebné molekuly do rakovinných buněk. Problém je, že exosomy se shánějí těžko a draze. Pokud je tedy nehledáte ve slizu slimáků.

„Exosomy jsou extracelulární váčky, my zkoumáme využití těchto nanováčků jako nosičů pro léčebné molekuly do rakovinných buněk. Pro tyto metody se většinově využívají především exosomy lidského původu, z lidských buněčných kultur. Předpokládá se však, že exosomy jsou produkovány téměř všemi buňkami. Vyskytují se ve všech tělesných tekutinách, ať už vezmeme lidské slzy, krev a mléko, nebo pavoučí či hadí jed a podobně,“ vysvětluje vědkyně.

Proč jste se rozhodli zkoumat také exosomy jiného než lidského původu?
Získávání exosomů z lidských buněčných kultur je velmi ekonomicky nákladné, pracné a časově náročné. Zároveň jich extrahujeme velmi málo v porovnání s množstvím práce a financí investovaných do tohoto procesu. Proto jsme se začali rozhlížet po jiných zdrojích.

Rostlinné buňky jsou zajímavým předmětem výzkumu mých kolegů na fakultě, a tak to rozhlížení nemuselo být až tak do daleka – zaměřili jsme se na exosomy rostlinné. I ty totiž dokážou v laboratorních podmínkách proniknout do rakovinných buněk a navíc, na rozdíl od exosomů z lidských kultur, se dají izolovat s větším výtěžkem.

Jak jste se ale dostali od rostlin až ke slimákům?
Chtěla jsem najít alternativní zdroje živočišného původu. Bylo jasné, že musí existovat jednodušší způsoby získávání exosomů než ty, které jsme dosud praktikovali. Hledala jsem v literatuře a některé různé způsoby jejich získávání mne zaujaly, ale žádný z nich neodpovídal našim požadavkům na co nejnižší náročnost. A pak mě již zmíněná kolegyně přivedla na nápad se slimáky… Uvědomila jsem si, že také v jejich slizu, v jejich výměšku, by se exosomy měly teoreticky nacházet. Navíc jde o velice dostupný zdroj, který lidé naopak likvidují a doslova jej nenávidí. A tak to začalo. Tuhle natěšenou fázi výzkumu zná jistě každý průzkumník. Byla jsem velmi zvědavá. Nejprve bylo nutné zjistit, zda vůbec bude možné exosomy ze slimáčího slizu získat. V diskuzích s kolegy zaznívaly časté obavy, že sama konzistence slizu neumožní rozumnou extrakci.

V minulosti to nikdo nezkoušel? Byli jste první?
Myslím, že jsme skutečně byli první, koho napadlo extrahovat exosomy ze suchozemských plžů. Již v minulosti mne však velmi nadchl článek doktorky Christiny Schuh, která izolovala exosomy ze včelích produktů. Ta mne přivedla právě k bezobratlým. Včelí produkty jsem osobně nepovažovala za vhodné využívat, protože jsou přínosné a využitelné i pro jiné léčebné účely. Naším záměrem bylo naopak využít něco, co vnímáme negativně, ideálně nějakého škůdce.

#scienceUJEP